.jpg)
Portugalská Indie (portugalsky Estado da Índia, tedy „Stát Indie“) byla souborem především přístavních měst a pevností na pobřeží monzunové Asie od mysu Dobré naděje na západě až po Moluky, Macau a japonské Nagasaki (formálně nebylo její součástí) na východě. Období její existence spadá mezi léta 1505–1961, přičemž vedle pobřežních osad se jednalo prakticky pouze o síť námořních tras tyto osady propojující, zatímco ovládané souše bylo minimum.
Základy Portugalské Indie byly položeny počátkem 16. století. V jeho průběhu bylo v bojích s řadou asijských státních útvarů a osmanskými Turky dosaženo jejího rozšíření a stabilizace. Přesto se Portugalcům nepodařilo nikdy plně prosadit svoji moc v oblastech na východ od Malackého průlivu ani ovládnout Rudé moře, kudy až do objevení cesty kolem mysu Dobré naděje (1498) vedla jediná námořní obchodní trasa dodávající orientální zboží na evropské trhy. Úpadek portugalského asijského impéria započal v ekonomické rovině již v 70. letech 16. století, politicky pak na přelomu 16. a 17. století v souvislosti s pronikáním dalších evropských národů, především pak Nizozemců, do Indického oceánu. Po tvrdých bojích během prvních tří čtvrtin 17. století vzala portugalská převaha definitivně za své. V následujícím období se území Portugalské Indie neustále zmenšovalo, až před polovinou 19. století zůstaly pouhé tři západoindické enklávy (Goa, Daman a Díu). Ty roku 1961 pohltila nezávislá Indie.
